Polybios (asi 200 – 118 př. Kr.), řecký historik a politik, pocházel z významné rodiny v peloponéské Megalopoli. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání a po otcově vzoru vstoupil do politiky, stal se tratégem achajského spolku.
Po porážce spolku za 3. makedonské války (168 př. Kr.) byl spolu s tisícovkou Achajů odveden jako rukojmí do Říma. Strávil tam řadu let a navázal četná přátelství, zejména s L. Aemiliem Paulem a jeho synem Scipionem Aemilianem. Za 3. punské války doprovázel Scipiona na válečných výpravách po severní Africe až do pádu kartága. Uznával římskou moc a snažil se zabránit vzpouře Řeků, leč marně. Po porážce povstání a exemplárním rozboření Korintu intervenoval ve prospěch svých krajanů a ti mu z vděčnosti stavěli ve městech sochy.
Pokračováním politické činnosti mu bylo dějepisectví. Z jeho díla se dochovaly Historiai o 40 knihách (zachováno prvních pět knih, ostatní ve výtazích), jež se staly mezníkem v historiografii. Zachytil v nich dějiny řecko-římského světa od počátku 2. punské války (220 př. Kr.) až do zničení Kartága a pádu Korintu. Polybios založil své líčení na osobní zkušenosti, události líčil nezkresleně a pravdivě, pramenů a zpráv užíval kriticky. Jeho cílem bylo objasněním minulosti dospět k pochopení budoucnosti. Je považován za jednoho z největších antických historiků.
Antická knihovna – doprovodná řada: