Šumava – příroda, historie, život

Recenze

Nádherně vybavený šumavský „kancionál“

Ocenit a dokumentovat naše nejznámější horstvo monumentální monografií asi není nejsnadnější úkol, avšak který jiný region České republiky by měl zahajovat řadu publikací mapujících podrobně naše pohoří. Šumava je ostatně i naše nejrozsáhlejší horská a lesní oblast, která má svou jedinečnou přírodu i historii, navíc poměrně dobře prozkoumanou a zveřejněnou v řadě dílčích studií. Vydání ucelené a zároveň reprezentativní publikace o tomto regionu je tedy logickým a delší dobu žádaným činem. I tak se při jeho realizaci muselo spojit kolem 50 specializovaných autorů a nejméně dvakrát tolik ilustrátorů. Výsledkem je dílo opravdu velkolepé, nádherně vybavené, a především všestranné a ve všech svých oddílech zasvěcené. Čtenář tu najde úplné informace jak o přírodě, dějinách či kultuře, tak o činnosti a obživě obyvatel nebo dopravě. Vše je doplněno množstvím tematických rejstříků, přehledů, mapek, tabulek, grafů… a zviditelněno až nadměrně bohatou fotografickou i obrazovou dokumentací.

Objem dat a pohledů je obrovský a shrnuje současný stav poznatků v míře, která osloví jak běžného zájemce, tak zasvěceného znalce oblasti. V zeměpisné části nás kromě obecné geografie Šumavy zaujme zejména úplný místopis české části Šumavy s německými ekvivalenty názvů obcí (55 stran), doplněný údaji horopisnými a vodopisnými. Objemný a pestrý je i oddíl o přírodě (250 stran), kde tradičně dominují kapitoly o zvířeně a květeně, ale nezapomíná se ani na životní prostředí a ochranu přírody, včetně dat o NP a CHKO Šumava a NP Bavorský les. Dostatečný prostor (50 stran) je věnován i dějinám šumavského regionu od archeologických dat až po současnost. Dalších 150 stran je zaměřeno na kulturní popis Šumavy: jsou tu vzpomenuty nejrůznější památky, lidová kultura i místní architektura, dále literatura v obou jazycích, hudba a nářečí. Následuje stostránkový popis dalších lidských činností, který si všímá podrobněji zejména zdejších tradičních povolání – sklářství, těžby zlata, těžby rašeliny, hutí, hamrů – i vznikajících průmyslových provozů, jako jsou papírny, sirkárny, tiskárny, vodní elektrárny. Vyčerpávající jsou údaje o komunikacích a dopravě, a zejména o minulé i současné turistice. Objemnou publikaci pak uzavírají podrobné rejstříky terminologický, místopisný a jmenný. Přes značný objem těchto faktů se nezdá být zbytečný ani přetisk nejstaršího českého průvodce po Šumavě z roku 1878 se zasvěcenou předmluvou českého geologa prof. J. Krejčího. Aspoň si na něm uvědomíme, jak se poznání české Šumavy během posledních 130 let změnilo.

Jako přírodovědec pochopitelně mohu podrobněji ocenit zejména část o přírodě, o níž lze jen konstatovat, že byla zpracována renomovanými odborníky a přináší úplný stav současných poznatků o jednotlivých specializacích. Tato část je nejen na vysoké odborné úrovni, ale také čtivá, psaná se snahou shromáždit fakta a docílit potřebných zobecnění. Navíc je i dostatečně obrazově a graficky dokumentována. Máme-li co k tomuto oddílu knihy poznamenat, tedy jen že i v něm by se dalo místy šetřit textem bez újmy na množství informací, jak ukazuje např. uměřený text kapitoly o šumavských loukách. Uměřená a pro potřeby knihy vhodná je také stať o broucích nebo zajímavě psaná kapitola o zooplanktonu, i když její rozsah bylo možno trochu omezit. Celkově hodnoceno jsou však všechny přírodovědecké statě názorné a čtivé.

Oddíl týkající se historie a lidské činnosti na Šumavě je možná tematicky ještě pestřejší a různorodější. Sice je velmi objemný, ale zase shrnuje informace, které jsou pro většinu běžných návštěvníků i pro místní obyvatelstvo atraktivní. Také zde je shrnuto množství málo známých informací, které si rád přečte i přírodovědec, ostatně mnohé kapitoly s jeho zájmy souvisejí, např. stať o myslivosti, zemědělství, lesnictví aj. Nerad bych – jako neodborník – tuto část hodnotil, ale zdá se mi, že se v ní ještě více projevuje určitá nesourodost pohledů a zaměřenost jednotlivých specialistů pouze na vlastní specializaci, ačkoliv mnohé z črt by bylo možné spojit v širší celky, které by byly názornější a čtivější (např. kapitolky o dopravě). Navíc mám dojem, že mnohé kapitolky byly původně psány pro širší využití, a proto mají zbytečně široký úvodní záběr, pro šumavskou problematiku už ne tak důležitý.

Nicméně ani těchto pár, možná až zbytečně kritických připomínek nemíní velkou cenu této publikace nijak snižovat. Je to kniha po všech stránkách velmi úspěšná, potřebná a také náročně vybavená – prostě ji lze považovat za velký nakladatelský čin, který bude jistě širokou čtenářskou obcí náležitě oceněn. Další jeho cena je v tom, že úspěšně zahájil vydávání náročné edice věnované našim horám. Doufejme, že následující díly této řady na sebe nedají dlouho čekat. Právě proto, že tento svazek naznačuje další směrování v potřebné ediční práci, je asi třeba uvážit, zda by další díly o méně známých horských oblastech neměly být koncipovány v uměřenějším rozsahu, méně honosně (v Šumavě se řada fotografií v různých částech opakuje) a možná i v menším formátu. Nic proti „modelové“ Šumavě, ale v důsledku velkého rozsahu a hmotnosti papíru se z publikace, která by měla být mobilní a kdekoliv použitelná, stal sice nádherně vybavený, ale jen doma použitelný „kancionál“. Nelze jej ani studovat v posteli, kde by svou tíhou eventuálního čtenáře brzy „zalehl“.

Při listování knihou Šumava – příroda, historie, život, když jsem vyhledával nejvhodnější ilustrace k této recenzi, mne zaujaly stránky 460–482, na nichž je téměř stovka soudobých snímků kostelů, kaplí a kapliček. Přehlížeje nejprve jen obrázky, vrátil jsem se k nadpisu kapitoly a k svému překvapení zjistil, že nezní „Šumavské zříceniny“ ani nijak podobně, ale kupodivu „Sakrální památky – přehled“. Pravda, jde „jen“ o sakrální stavby, „jen“ na Šumavě a výčet pojednává jen o památkách poškozených a zničených (neponičeným či obnoveným je věnováno místo v jiné kapitole). I takový přehled ale zanechá mocný dojem o žalostném stavu naší kultury.

Vladimír Hanák, Vesmír, 2004/5