Josephus Flavius

O autorovi

Josephus Flavius (37/8 Jeruzalém – po 100 asi Řím), původním jménem Jóséf ben Mattatjáh, pocházel ze staré židovské kněžské rodiny, spřízněné s královským rodem. Byl velice nadaný; po krátkém studiu se připojil k asketům a prožil s nimi 3 roky na poušti. Po návratu ve věku 19 let nastoupil politickou dráhu jako stoupenec farizerů. Do přímého kontaktu s římským prostředím přišel r. 64 jako člen poselství do hlavního města římské říše. Za protiřímského povstání (tzv. válka židovská 66-72) by jmenován guvernérem Galileje r. 66 a měl sjednotit roztříštěnou židovskou obranu. Byl zajat r. 67 a deportován do Říma, kde díky svým předchozím kontaktům a zkušenostem si dokázal získat přízeň císaře Vespasiana. Za své služby byl propuštěn z područí a Vespasianův syn Titus mu udělil římské občanství.

Do konce svého života pobýval v Římě, pobíral císařskou penzi a věnoval se lieterární činnosti, zejména dějepisectví, s cílem popsat historii a kulturu židovského národa.

Z jeho díla jsou známy spisy Válka židovská (Antická knihovna č. 60, 64), Život (Antická knihovna č. 75), O vlastním osudu, O starobylosti Židů (Antická knihovna č. 75), a nejrozsáhlejší Židovské starožitnosti o 20 knihách, do češtiny dosud nepřeložené.

Doporučujeme: