Plútarchos

O autorovi

Plútarchos (pře 50 - po 120), řecký filozof a historik z biótské Chairóneie, byl jedním z nejvzdělanějších a nejplodnějších spisovatelů římské doby a poslední univerzální řecký myslitel. Většinu života strávil v rodném městě, kde zastával významné úřady včetně archotátu, v letech 95-120 byl knězem v delfské věštírně. Hojně cestoval a na svých cestách poznal Řecko, Egypt a Malou Asii, často také z úředních i studijních důvodů pobýval v Athénách a Římě. Jako autor byl mimořádně plodný; odhaduje se, že napsal cca 250 spisů, z nichž se ovšem dochovala necelá polovina. Tematicky se dělí do dvou skupin: 1) životopisy (Bioi paralléloi) a 2) spisy filozoficko-etické (souhrnně nazývané Éthika) a ostatní.

Byl velmi sečtělý v antické literatuře a své texty obohatil množstvím citátů z děl jiných autorů a tematických exkurzů z mnoha oborů. Pro šíři svých zájmů je považován za posledního univerzálního řeckého myslitele. Měl pozitivní vztah k římské moci a těšil se přízni císařů Trajana a zejména Hadriana a díky ní zajistil pro svou řeckou vlast četné výhody. Jeho díla byla pro ušlechtilý obsah a humanitní zaměření oblíbena již za jeho života, hojně čtena v Byzanci a posléze západní Evropě, kde byl po celý středověk školním autorem.

Od 16. století byl Plútarchos překládán a mnozí autoři (W. Shakespeare, P. Corneille, J. Racine, francouzští a němečtí filozofové) se jím inspirovali ve vlastní tvorbě. V Čechách se první překlad Plútarcha objevil počátkem 17. století, více se mu pak věnovali překladatelé od poloviny 19. století. Životopisy vyšly česky několikrát v menších výborech, v celistvosti r. 1967 (Životopisy slavných Řeků a Římanů I, II), etická pojednání byla vydávána jednotlivě (O zvědavosti, Rady manželské, O lásce, Přátelé a pochlebníci, Hovory o lidském štěstí) i v souboru O lásce a přátelství (Antická knihovna č. 56, 1987).

Doporučujeme:

Z našich knih

Autor