Strabón z Amaseie v Pontu (64 př. n. l. - 19 až 24 našeho letopočtu), antický filosof, byl žákem peripatetické školy (peripatos - stromořadí, sloupořadí), založené Aristotelem v athénském Lykeionu. Považoval se za stoika - žijícího v souladu s přírodou, oproštěného od světských vášní. Stoická škola se zásadně vyhýbala zkoumání příčin - vzhledem k jejich údajné nejasnosti.
Podnikal četné studijní cesty po středomořském světě, Malé Asii, Egyptě, Arábii, Sýrii a Arménii. Je znám jako autor dvou rozsáhlých děl: z prvního z nich Pamětí (Historika hypomnémata) se dochovalo jen několik zlomků, druhé zvané Zeměpis (Geógrafika, 17 knih) se dochovalo v úplnosti.
Strabón v něm popsal celý tehdy známý svět, do něhož zahrnul Evropu (jsou zde nejstarší zmínky o obyvatelstvu českých zemí), Asii až po Indii, Egypt a Libyi. Vlastní poznatky doplňoval spolehlivými informacemi čerpanými z dobové odborné literatury (Hipparcha, Poseidónia, Polybia, Caesara, Cicerona aj.). Zeměpisné výklady obohatil o množství údajů z historie, mytologie, literatury, naukových disciplin a umění; souhrnem poznatků tak vytvořil svého druhu nejstarší vlastivědu antického světa.