Jednání první
Výstup 1. (Libanus - Deménetus)
Libanus
Jestli si přeješ, aby jediný tvůj syn tě věkem přežil při síle a při zdraví, tak tě tu zapřísahám při tvých šedinách, při té, co se jí bojíš – při tvé manželce: kdybys mě dneska chtěl snad obelstít, ať tě tvá žena o celý věk přežije a vidí tě, jak zmíráš strašnou nemocí.
Deménetus
Vyzvídáš na mou věru: teď je nezbytné, jak vidím, zodpovědět správně vše, co chceš. Taks na mě příkře vyjel, že si netroufám už se ti vyhnout – všechno tobě vyklopím. Teď přistupme už k tomu, co chceš vyzvědět: co budu vědět já, to dozvíš se i ty.
Libanus
Tak tedy, hrome, zodpověz mé dotazy: neříkej mi však žádné lži.
Deménetus
Tak nač se ptáš?
Libanus
Ukážeš mi, kde kámen drhne kámen?
Deménetus
Jaká je to zem a kde je? Na co se ptáš?
Libanus
Kde lidé melou kukuřici při pláči: ostrovy, kde jsou klacky jen a železo, kde mrtví býci živé lidi chytají.
Deménetus
Libane, už vím věru, kde to místo je: kde melou podle tvých slov kukuřici.
Libanus
Ne! To neřeknu – a ne, aby to někdo řek! Já tebe vyzývám: to slovo vyplivni.
Deménetus
Tak dobře, jak si přeješ.
Libanus
Stále plivej, no!
Deménetus
To ještě?
Libanus
Plivej, hrome, hezky zhluboka! Víc ještě?
Deménetus
Jak až?
Libanus
K samé smrti! To bych rád.
Deménetus
K smrti? Dej si pozor!
Libanus
Myslím tvé manželky.
Deménetus
Za tuhle dobrou řeč tě chválím, to zas jo.
Libanus
Ať bozi splní, co chceš.
Deménetus
Tak mě poslouchej! Proč nyní na tobě tu všechno vyzvídám a a vyhrožuji ti, žes mi nic neřekl? A konečně, proč nechci na svém synu to, co druzí otcové?
Libanus
Co je to nového?
(Stranou)
Divím se, kam tím míří – jsem tím pomaten.
Deménetus
Já totiž už vím, že můj syn miluje tu lehkou holku Filénii z vedlejška. Není to pravda, Libane?
Libanus
Jsi na stopě. Je to tak; ale propaď těžké nemoci.
Deménetus
A jaké?
Libanus
Jeho dary slibům nestačí.
Deménetus
Ty pomáháš snad nyní mému synovi?
Libanus
No, pomáhám a k tomu Leonida též.
...