Cesta po Řecku I

Ukázka z knihy

VI. KNIHA
5/ Slavné skutky Púlydamantovy a jeho smrt

Socha na vysokém podstavci je dílo Lýsippovo. Muž ten, byl největší ze všech lidí, ovšem kromě takzvaných héróů, či jestliže žilo jiné pokolení smrtelníků před nimi. Ale z lidí našeho věku je největší Púlydamás, syn Níkiův. Skotússa byla Púlydamantovou vlastí, za mých dob se v ní však již nebydlelo. Alexandros totiž, stav se tyranem Ferských, přepadl v době příměří město a ty ze Skotúsských, kdož byli shromážděni v divadelní budově – právě tam totiž měli sněm – obklíčil kruhem pavézníků a lučišníků a dal postřílet. Povraždil také ostatní v nejlepším věku, ženy pak a děti prodal do otroctví. Stržené peníze vyplatil jako žold námezdným vojákům. Tato pohroma Skotúsských se udála v době archonta Frasikleida v Athénách, ve sté druhé olympiádě (r. 371), v níž podruhé zvítězil thúrijský Dámón, a to v jejím druhém roce. Zachovala se hrstka Skotúsských, kteří unikli, ale i tito opustili pro slabost své město v době, kdy bůh dopustil podruhé porážku všech Řeků ve válce s Makedoňany.

Věru také jiní získali skvělá vítezství v pankratiu, avšak Púlydamantovi se kromě získání věnců podařilo ještě něco jiného: hornatá část Thrákie za řekou Nestem, tekoucím abdérským územím, poskytuje různá zvířata, mezi nimi pak i lvy, kteří kdysi napadali Xerxovo vojsko a hubili velbloudy, vezoucí potraviny. Tito lvi se často zatoulávají do krajiny kolem Olympu. Jedna část pohoří vybíhá do Makedonie, druhá se obrací k Thessalům a k řece Péneiu. A tam v olympské krajině zdolal Púlydamás lvy, veliké a silné zvíře, sám neozbrojen; k odvážnému skutku jej pohnula ctižádost změřit se se skutky Hérákleovými, poněvadž i o Hérákleovi se vypráví, že přemohl lva v Nemei. Púlydamás však kromě tohoto zanechal památku ještě na jiný podivuhodný skutek: vmísil se do hovězího stáda a největšího a nejdivočejšího býka uchopil za zadní nohu, svíral kopyto a nepovolil, i když se zvíře vzpíralo a vyskakovalo, dokud býk po drahné době a s použitím veškeré síly neunikl, ponechav Púlydamantovi v ruce kopyta. Vypráví se, že zadržel i muže, který se ze všech sil hnal s vozem pryč; jednou rukou totiž uchopil vůz vzadu a připoutal k místu současně koně i vozataje. Dáreios, levoboček Artaxerxův, který za podpory perského lidu zbavil vlády manželského syna Artaxerxova Sogdia a zmocnil se místo něho vlády, jakmile se tedy tento Dáreios stal králem – doslechl se totiž o činech Púlydanantových – vyslal posly s dary, aby ho přemluvili k návštěvě Sús a krále. Tehdy tam na vyzvání usmrtil Peršany z takzvaných Nesmrtelných, kteří s ním v počtu tří současně bojovali. Ze skutků, o nichž jsem vyprávěl, jsou některé znázorněny na podstavci sochy v Olympii, některé jsou ještě objasněny nápisem. To však, co Homéros prohlásil ve věšteckém posvěcení (Hom. Il. VI, 407) o lidech, kteří se příliš pyšní svými silami, mělo postihnout i Púlydamanta. Púlydamás totiž vešel za léta se svými druhy do jeskyně. Tu se nešťastnou náhodou strop jeskyně protrhl, takže bylo zřejmé, že spadne a že se udrží jen krátkou chvíli. Jakmile zpozorovali hrozící nebezpečí, obrátili se ostatní na útěk, ale Púlydamás se rozhodl setrvat a držel ruce vzůru, jako by mohl zadržet hroutící se jeskyni a nebýt skálou rozdrcen. Tak tam tedy nalezl smrt.