Dějiny II (Polybios)

Ukázka z knihy

56.
Když měl Hannibal celé vojsko pohromadě, pokračoval v sestupu a po třídenním pochodu se z výše zmíněných strmých svahů dostal do roviny. Během celého pochodu ztratil mnoho vojáků, jak vinou nepřátel, tak při přechodu řek. Na strmých svazích a neschůdných místech Alp ztratil nejen muže, ale i soumary. Nakonec však urazil cestu z Nového Kartága za pět měsíců, přechod přes Alpy za patnáct dní a s odvahou vstoupil do Pádské nížiny a na území Insubrů. Ve vojsku, které pochod přežilo, bylo dvanáct tisíc pěšáků z Afriky, osm tisíc z Ibérie a celkem ne více než šest tisíc jezdců, jak sám uvádí v nápise na desce v Laciniu, který obsahuje výčet jeho vojska.
V téže době, jak jsem již uvedl výše, zanechal Publius vojsko svému bratru Gnaeovi s příkazem, aby se věnoval činnosti v Ibérii a odhodlaně válčil s Hasdrubalem. Sám odplul s malým počtem vojáků do Pisy. Protáhl Etrurií, a když převzal od praetorů legie, které vedly válku proti Bojům, dorazil do Pádské nížiny, utábořil se tam a čekal na nepřítele, rozhodnut svést s nimi bitvu.

57.
Když jsem přivedl ve svém výkladu velitele obou stran i válku do Itálie, chci, dříve než přistoupím k bojům, krátce pojednat o tom, co s mým dílem souvisí. Někdo se snad bude ptát, proč jsem při podrobném vyprávění o místech v Africe a v Ibérii nevěnoval větší pozornost úžině u Hérakleových sloupů nebo Vnějšímu moři a jeho zvláštnostem, ani Británským ostrovům a těžbě cínu, ani stříbrným a zlatým dolům v Ibérii, o nichž historici podrobně vyprávějí a přou se mezi sebou. Já jsem o těchto věcech nehovořil nikoli proto, že nemají nic společného s historií, nýbrž především proto, že jsem nechtěl své vyprávění neustále přerušovat a odvádět pozorné čtenáře od vlastního předmětu, a dále z toho důvodu, že jsem se rozhodl nehovořit o těchto věcech úryvkovitě a náhodně, nýbrž pojednat o nich na určitém místě a v určité době a podat, pokud je to v mých silách, pravdivý výklad. Nelze se proto divit, že z těchto příčin nebudu ani nadále popisovat některá místa, na něž narazím. Jestliže si někdo za každou cenu přeje, aby všechna místa byla podrobně popsána, počíná si nevědomky jako labužníci na hostině. Když totiž ochutnají všechno, co se jim předkládá, nemají v tom okamžiku z žádného pokrmu skutečný požitek, ani to později nestráví a nezískají dobrou výživu, spíše naopak. Ti, kdo se podobně chovají při četbě, nebudou z ní mít ihned skutečný požitek ani v budoucnu žádný prospěch.