Dopisy

Ukázka z knihy

KNIHY DRUHÁ

6 Iuniu Avitovi

Bylo by zdlouhavé vypisovat dopodrobna – a ani na tom nezáleží –, proč se stalo, že jsem byl pozván na hostinu k jednomu člověku, ač nejsem jeho důvěrný přítel. Myslí si o sobě, že je rozumně štědrý i šetrný, mně však se jeví lakomý a rozmařilý zároveň. Sobě a několika málo přátelům totiž dal předkládat nejlepší jídla, ostatním špatná a málo. Také víno v malých lahvích rozdělil na tři druhy, ne aby bylo možné si vybrat, ale aby nikdo nemohl odmítnout; jeden druh pro sebe a pro nás, jeden pro menší přátele (neboť i přátele má odstupňované), konečně opět jiný pro své i naše propuštěnce. Všiml si toho soused, co ležel na lehátku vedle mne, a zeptal se, zda s tím souhlasím. Řekl jsem, že ne. „A jak to tedy děláš?“ pravil. „Předkládám všem totéž; zvu je totiž k hostině, a  ne k nějakému hodnocení, a když dostali stejné místo u stolu, dostávají i jinak všechno stejně.“ – „I propuštěnci?“ – „Ano, pokládám je totiž v tu chvíli za spolustolovníky, ne za propuštěnce.“ – Na to on: „To tě stojí hodně peněz.“ – „Vůbec ne.“ – „Jak je to možné?“ – „Protože mí propuštěnci nepijí totéž co já, ale já piji totéž, co propuštěnci.“ Je tomu tak; žiješ-li střídmě, není obtížné sdílet i s jinými totéž, čeho si dopřáváš sám. Musíme krotit a držet na uzdě vlastní mlsnost, chceme-li šetřit svůj majetek, který si rozhodně lépe uhlídáš vlastní zdrženlivostí než urážením druhých.

Nač ti to píši? Aby ti snad při nějaké hostině – vždyť jinak jsi výborný mladík – neimponovala rozmařilost maskovaná šetrností. Má náklonnost k tobě mi přikazuje, abych tě názorně varoval, čeho se máš vystříhat, kdyby se ti náhodou něco takového přihodilo. Proto si pamatuj, že se máš nejvíce vyhýbyt právě tomuhle novému spojení rozmařilosti a lakoty. Jsou to vlastnosti už samy o sobě nanejvýš hanebné, natož pak dohromady. Buď zdáv.