O duševním klidu

Obsah

• PŘEDMLUVA
  
• O HNĚVU
  Traktát O hněvu pojednává o tématu ve starověku často probíraném, zabývá se jím například Cicero ve 4. knize Tuskulských hovorů a Plútarchos v jednom svém spise učí, jak hněv brzdit. Dílo je rozděleno do tří knih. V první je poukázáno na ošklivost hněvu, hněv je definován a autor polemizuje s tvrzením, že je-li hněv držen v mezích, může být dokonce hoden chvály. V druhé knize je dále studována povaha hněvu a znova je vyvracen názor, že hněv může být někdy výhodný nebo ušlechtilý. Jsou uváděny prostředky proti hněvu, jednak preventivní (dobrá výchova), jednak léčivé. Třetí kniha je věnována další diagnóze a léčbě této choroby. Dílo končí poukazem na to, že myšlenka na smrt je významným prostředkem k uklidnění zuřivosti a zloby. Toto pojednání je bohaté na postřehy psychologické a etické a zdůrazňuje zásady laskavosti a vzájemné sympatie, které se Seneca snaží vštípit lidem.
• O BLAŽENÉM ŽIVOTĚ
  O blaženém životě probírá dvě témata. V první části Seneca dokazuje, že blažený život spočívá v souladu s přirozeností, tedy v ctnosti. V druhé části tvrdí, že ztotožnit dobro s ctností neznamená vyloučit užívání darů Štěstěny a bohatství. Seneca tady zřejmě hájí sám sebe proti obviňování z nedůslednosti a pokrytectví opírajícímu se o protiklad mezi jeho proklamováním přísného stoicismu a jeho bohatstvím a přepychem.
• O KRÁTKOSTI ŽIVOTA
  O krátkosti života rozvíjí tezi, že náš život sám o sobě není krátký, ale že ho sami zkracujeme tím, že ztrácíme čas činnostmi, které neprospívají duchu. Dobrým a plodným užitím času, který máme k dispozici, by bylo studovat filozofii a tak se učit moudrosti. S podobnými myšlenkami se u Seneky setkáváme častěji, například v 101. listu píše: „Nezáleží na tom, jak dlouho člověk žije, ale jak dobře žije.“
• O PROZŘETELNOSTI
  O prozřetelnosti pojednává o často probírané otázce, proč dobří tak často trpí, když existuje prozřetelnost. Seneca dokazuje, že bolesti a pohromy procvičují člověka ve ctnosti.
• O STÁLOSTI MUDRCE
  O stálosti mudrce mluví o příkořích a urážkách, které nám druzí lidé způsobují a které nám nemohou ublížit, jestliže jsme moudří.
• O DUŠEVNÍM KLIDU
  O duševním klidu je snad nejživější a nejpronikavější Senekův traktát, koncipovaný jako odpověď na fingovaný dopis Senekova přítele Annaea Serena, obsahující žádost o radu, jak se zbavit neklidu a nevyrovnanosti. V tomto dílku se mluví o volbě přátel, o špatném vlivu bohatství, o chování v neštěstí a střídání pobytu ve společnosti a života v ústraní, o nutnosti střídat práce a zábavu.
• O VOLNÉM ČASE
  O volném čase. Toto dílo dochované neúplně hájí názor, že v mnoha případech je vhodné otium - prázdno od veřejné činnosti věnované životu přemýšlivému.
• O LASKAVOSTI
  O laskavosti. Toto dílo napsal Seneca pravděpodobně někdy v období od konce roku 54 do roku 56 n. l. pro mladého Nerona, který v prvních letech své vlády vzbuzoval velké naděje, že z něho bude dobrý císař. Dílo má Neronovi ukázat, jak si má počínat dobrý vládce.
• EPIGRAMY
  Ve dvou rukopisech (Salmasianus Paris. 10318 z VIII. století a Thuanaeus Paris. 8071 z IX.-X. století) jsou dochovány pod Senekovým jménem tři epigramy. V rukopise Vossianus L. Q. 86 z IX. století jsou zapsány bez udání autora dva z nich a za nimi je dalších sedmdesát básní, rovněž anonymních, což dalo vznik domněnce, že tak jako první dva epigramy jsou od Seneky i ty, které za nimi následují. Tuto domněnku podporuje i fakt, že mnoho básní má překvapivé analogie jak myšlenkové, tak formální se Senekovým dílem a že obsah i osoby nelze odloučit od prostředí, v němž Seneca žil. Z různých pramenů máme také zprávy o básnické tvorbě Senekově – skládal versiculos – veršíčky, (Plin. Epist. 5,3), poemata – básně (Quint. Inst. 10,1,129), carmina – písně (Tac. Ann. 14,52). Navzdory těmto faktům se stále ozývají pochybnosti o pravosti aspoň některých básní.
• APOKOLOKYNTÓZA
  Apokolokyntóza je satira vysmívající se prohlášení císaře Claudia za boha, k němuž došlo na základě usnesení senátu po Claudiově smrti v r. 54. Toto zbožnění byla nehoráznost, uvážíme-li Claudiovu slaboduchost a neschopnost jakékoli samostatné činnosti ve správě státu. Pokud jde o formu, Apokolokyntóza je menippská satira, satirická skladba, v níž se střídají partie prozaické a veršované, jaké tvořil Menippos z Gadar, řecky píšící Syr žijící ve 3. stol. př. n. 1.
• POZNÁMKY