O lásce a milování

Ukázka z knihy

LÁSKY
Amor triumfuje

Jak si mám vysvětlit to, že polštář se zdá mi tak tvrdý,
to, že neleží v klidu přikrývky na lůžku mém,
že jsem tu předlouhou noc jen promarnil, aniž jsem usnul,
znavené kosti že bolí, jak jsem se zmítal sem a tam?
Kdyby mě týrala láska, to přece jen myslím bych poznal;
či se snad prohnaně vplíží, škodí mi ukrytou lstí?
Bude to tak: již tenounké šípy mi uvázly v srdci,
ovládl Amor mou hruď, krutě si počíná v ní.
Měl bych se vzdát či vzepřít – a náhlý oheň tím zvětšit?
Vzdejme se! Lehké je břímě, klidně kdo umí je nést.
Viděl jsem plameny růst, když se pochodní točí a mává,
viděl pak hasnout, když nikdo dále s ní netřásl již;
hubu i vzpurný kůň si pohmoždí o tvrdou uzdu,
když si však na postroj zvykne, cítí již ohlávku míń.
Trýzní i Cupido víc a krutěji ty, co se brání,
méně pak ty, kdož sami hlásí se pod jeho jho.

Proto se hlásím i já: jsem, Amore, nová tvá kořist,
přemožen vztahuji ruce, ty abys nade mnou vlád.
Není tu potřeba boje, já o milost prosím a o smír:
bezbranný přemožen zbraní – slávu ti nezískám, věř!
Myrtu si do vlasů vpleť a matčiny holuby spřáhni,
Vulkán, tvůj nevlastní otec, sám ti dá nádherný vůz;
vystoupíš na otcův vůz a provázen jásotem lidu
sám to spřežení ptačí dovedně pobídni v let.
V průvodu zajaté dívky a zajatí jinoši půjdou:
nádheru triumfu dodá zajatců slavnostní proud.
Já, tvá poslední kořist, se objevím s čerstvou svou ranou,
ponesu nezvyklá pouta s pocity zajatce již.

V poutech s rukama nazad i Rozvaha vedena bude,
Stud a veškerá božstva, s láskou co svádějí boj.
Všichni se budou tě bát, lid bude pak vztahovat k tobě
ruce a hlasitě volat: "Sláva ti, vítězi náš!"
Za tebou v družině půjdou i Lichotky, Mámení, Vášeń,
zástup, jenž putuje stále za tebou, kamkoli jdeš.
Ovšemže s takovým vojskem ty přemáháš lidi i bohy –
kdyby ses výsad těch vzdal, zcela bys bezbranný byl.
Nadšená triumfem tvým, tvá matka z olympských výšin
bude ti tleskat a sypat růže, své květiny, v tvář.
Perlami zářící křídla a perlami zářící vlasy,
pojedeš na zlatém voze, pokrytý zlatem i sám.
Znám-li tě dobře, i tehdy ty zažehneš nesčetná srdce,
při jízdě kolem i tehdy zasadíš přemnoho ran.
I kdybys chtěl ty sám, tvé šípy se nemohou minout,
žhnoucího plamene dech škodí již blízkostí svou.
Tak asi vypadal Bakchos, když ovládl indickou zemi;
tvůj vůz holubi táhnou, na voze s tygry jel on.
V posvátném triumfu tvém i já když kráčím jak kořist,
dále už, vítězi, na mně prostředky moci své šetř!
Pohleď i na šťastné zbraně, jichž užil tvůj příbuzný,
Caesar;
nad přemoženými drží ruku, jíž přemohl je.