1/ Kartágo založili v Africe Foiníčané padesát let před pádem Tróje. Jeho zakladateli byli Zóros a Karchédón. Římané i sami Kartágiňané pokládali za zakladatelku Dionu z Tyru, jejíž muže zabil zákeřně vládce Tyru Pygmalión a zločin utajil. Dido se dozvěděla o této vraždě ve snu a připlula s velkým bohatstvím spolu s mnoha dalšími lidmi, kteří prchali před Pygmaliónovou zvůlí, do míst, kde nyní stojí Kartágo. Afričané je chtěli vypudit, oni je však požádali o tolik území, kolik zabere kůže z býka. Afričanům byla tato skromnost Tyrských k smíchu a stud jim bránil takovou maličkost odříci. Jen nemohli pochopit, jak by na tak malé ploše mohlo vzniknout město. A protože chtěli zjistit, jaká lest vězí za tyrským přáním, návrh přijali a stvrdili přísahou. Tyrští rozřezali kůži na uzonké proužky a položili je kolem místa, kde je nyní kartáginská akropole, nazvaná podle toho Byrsa.
2/ Odtud časem podnikali výpady. V boji se osvědčovali lépe než jejich sousedé, plavili se na lodích a zabývali se jako Foiníčané námořním obchodem, takže postupně své město rozšířili i za Byrsu. A když už byli mocní a ovládali Afriku i značnou část moře, přenesli válku na Sicílii, Sardinii a další ostrovy ve Středozemním moři a do Hispánie. Na mnoha místech také založili své kolonie. Jejich říše dosáhla stejné moci jako řecká a bohatstvím následovala hned za perskou. Jakmile uplynulo sedm se let od založení Kartága, odňali Římané Kartágiňanům Sicílii, potom Sardinii a v další válce Hispánii. Obě strany na sebe zaútočili s velkým vojskem; Afričané pustošili pod vedením Hannibala šestnáct let Itálii, Římané pod velením Cornelia Scipiona Staršího Afriku. Nakonec Římané Kartágiňany zbavili nadvlády, vzali jim lodě i slony a uložili odvést válečnou pokutu ve vymezené lhůtě. Druhá mírová smlouva vydržela Římanům a Kartágiňanům padesát let. Potom ji porušili a svedli mezi sebou třetí a poslední válku, v níž Římané v čele se Scipionem Mladším Kartágo vyvrátili a vynesli nad ním kletbu. Později tam vyslali své občany, aby se usídlili v těsné blízkosti dřívějšího města, neboť mělo v Africe výhodnou polohu. Události na Sicílii líčí moje Kniha sicilská, v Hispánii Kniha hispánská a o Hannibalově vpádu do Itálie píši ve Válce s Hannibalem. V této knize líčím od začátku boje v Africe.
3/ Akce proti Africe začali Římané za války na Sicílii. Tehdy připluli na třech stech padesáti lodích do Afriky, dobyli několik měst a ponechali na místě velitele Atilia Regula. Ten obsadil dalších dvě stě měst, která se k němu připojila ze zášti ke Kartágiňanům, a plenil zemi. Kartágiňané se domnívali, že je stíhají neúspěchy proto, že jim schází dobré velení, a požádali tudíž Lakedaimoňany, aby jim poskytli velitele, a ti jim poslali Xanthippa. Atilius, který měl tábor u jezera, se vydal za slunečného vedra kolem jezera směrem na nepřítele. Jeho vojáky tížily zbraně, sužoval sluneční žár, žízeň a únava a z kopců je ostřelovali nepřátelé. K večeru se přiblížili k nepříteli, od nehož je odděloval pouze potok. Atilius jej hned přešel, neboť chtěl Xanthippa poděsit i tímto rozhodnutím. Ale Xanthippos proti němu vyrazil ze svého tábora s uspořádaným vojskem a předvídal, že nad unaveným a vyčerpaným nepřítelem zvítězí a že noc usnadní jejich vítězství. A jeho naděje se splnila. Z třiceti tisíc mužů, které Atilius vedl, přibyl do města Aspidy ubohý zbytek; všichni ostatní buď zahynuli, nebo upadli do zajetí. Spolu s nimi byl zajat i vojevůdce Atilius, bývalý konsul.