Listy přátelům I

Základní informace

Blíže o knize

ANTIKVATIÁT, mírně pošpiněný přebal a ořízka, ale jinak v dobrém stavu.

Antická knihovna č. 61

Facebook

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 př. n. l.) je jednou z nejznámějších postav starořímských dějin. Byl to nejen významný státník a právník, ale i slavný řečník, ten nejslavnější, a známý spisovatel. Jeho rozsáhlé literární dílo obsahuje politické a soudní řeči, filozofické a rétorické spisy a bezpočet dopisů. Ciceronovy dopisy mají dnes nedocenitelný historický význam, protože obsahují spoustu autentických informací, záznamů skutečnosti a údajů o soudobém životě. Mají mistrný styl, kterým byl jejich tvůrce proslulý a jimž udával tón literatuře své doby, ale zároveň si uchovaly živost dobové zprávy a tím jsou dodnes čtenářsky velmi přitažlivé.

Z původního nesčíslného množství Ciceronových dopisů se v úplnosti dochovalo 864 listů, které jsou rozděleny podle adresátů do 4 sbírek: Listy přátelům, Listy Attikovi, Listy bratru Quintovi a Listy M. Brutovi. Znalec a zasvěcený interpret Ciceronova díla, doc. PhDr. Václav Marek, Csc z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, připravil pro Antickou knihovnu dvousvazkový výbor nejvýznamnějších a nejzajímavějších dopisů, které uspořádal v časovém sledu jejich vzniku.
První svazek obsahuje listy z let 68 – 50 a zachycuje etapu Ciceronova politického a literárního zrání.

Překlad a poznámky doc. PhDr. Václav Marek, CSc.

Další svazky autora:

• Tuskulské hovory – Antická knihovna č. 32
• O povinnostech – Antická knihovna č. 6

Proč je Cicero slavný?
Zásluhy Marca Tullia Cicerona o latinskou literaturu a filozofii jsou nesporné. Cicero nejvíce zapůsobil jako stylistický a jazykový příklad; již v antice se stal „klasikem“ latinského jazyka. Jeho řeči se četly a analyzovaly jako rétorický vzor až do novověku. Svými teoretickými díly zprostředkoval latinskému publiku terminologii a klíčové látky řecké filozofie.

Jeho vynikající mluvní a rétorické schopnosti byly v římské společnosti, v níž se veřejné řeči přikládal nesmírný význam, nejlepším předpokladem pro latinskou dráhu. Cicero byl zvolen roku 69 př. Kr. edilem, 66 př. Kr. prétorem a nakonec 63 př. Kr. konsulem. Byl však i významným politikem, jak tomu sám věřil?

Německý historik Theodor Mommsen soudil, že Cicero „jako státník postrádal vzhled, náhled a pohled.“ „Vlastně nejsa od žádné strany anebo, což je skoro totéž, od strany materiálních zájmů, nebyl ničím víc než krátkozrakým egoistou“, „přebohatý slovy (jak sám říkal), myšlenkami nad pomyšlení chudý.“ Mommseův soud byl jednostranný. Trestal v Ciceronově osobě vnitropolitického protivníka svého hrdiny Caesara. Přesto se k němu mnozí historici přidali a Cicerona osočili jako chvástala a neschopného člověka.

Cicero toho vskutku hodně namluvil o svých skutečných a domnělých úspěších. Jeho sebechvála, která urážela nejen Mommsena, se vysvětlí nutností, ježto jako společenský začátečník, jako homo novus, musel před římskou senátní aristokracií neustále zdůrazňovat své osobní zásluhy jako argument pro své čerstvě získané postavení.

Cicero bojoval po celý život za římskou republiku a proti jakékoliv formě samovlády. Svou hvězdnou hodinu zažil za svého konsulátu v roce 63 př. Kr., kdy odhalil spiknutí proti res publica, jež zosnoval jistý Catilina.

Na začátku jara roku 49 př. Kr. se pokusil zabránit občanské válce a přimět Caesara k rozumu. Teprve když se svou snahou neuspěl, odešel takříkajíc v poslední minutě za Pompeiem do Řecka. Po Caeserově vítězství Cicero volal po zabití „tyrana“ z politických a morálních důvodů. Když byl Caesar zavražděn (roku 44 př. Kr.), útočil v mnoha řečích ostře na Marca Antonia, protože i ten usiloval o likvidaci republiky. Za svou odvahu Cicero draze zaplatil: jakmile se nejsilnější politici spojili do tzv. druhého triumvirátu, nechal ho Antonius jako člen tohoto trojspolku zapsat na seznam proskribovaných. Cicero byl dán do klatby a jeho majetek byl zabaven. 7. prosince 43 př. Kr. ho na útěku zavraždili najatí pochopové.

Cicero měl velký politický talent, jeho konání však nemělo dlouhotrvající úspěch. Proč? Bylo by nesprávné podsouvat mu, že oportunisticky bruslil sem tam mezi různými pozicemi a proto nedokázal nic ovlivnit. Jeho cíl byl vždy jasný: obrana starého aristokratického pořádku. Za něj bojoval slovem i písmem. Avšak jeho vnitropolitičtí protivníci byli příliš silní.

Zdroj: 101 nejdůležitějších otázek – ANTIKA

Antická knihovna – doprovodná řada:

• Stručné dějiny latinské literatury středověku
• Pavel Oliva – Démosthenés
• Pavel Oliva – Kolébka demokracie
• Pavel Oliva – Svět helénismu
• Pavel Oliva – Zrození evropské civilizace
• Pavel Oliva – Polybios a jeho svět

---

Cena

---

Další knihy z edice Antická knihovna