ANTIKVARIÁT
Odřená obálka, ale jinak v dobrém stavu.
Umělci i filozofové starého Řecka dosáhli ve svých oborech výsledků, které mimořádně ovlivnily další vývoj lidského pohledu na svět a které jsou v mnohém podnětné i pro naši dobu. Platí to i o Aristotelově Poetice, prvním filozofickém díle, v němž se stalo básnické umění předmětem teoretické reflexe. Aristotelés se v něm zabývá především problematikou tragédie a epiky, které byly v Řecku považovány za nejzávažnější obory básnické tvorby, ale jeho úvahy se týkají i jiných druhů poezie a povahy umění vůbec. Celý výklad je založen na Aristotelově pojetí umění jako tvořivého zobrazování skutečnosti, které obohacuje lidské poznání, uspokojuje touhu po kráse a pomáhá zušlechťovat city člověka. Přestože Poetika se s největší pravděpodobností nedochovala pozdějším epochám ve své úplné původní podobě, stala se pro pozdní středověk i novověk jedním ze základních vodítek při řešení teoretických otázek básnické i dramatické tvorby i obecné problematiky umění.
Dnešní čtenář v ní nalezne poučení nejen o jedné významné složce Aristotelova myslitelského odkazu, ale i o značné části vrcholných děl starých řeckých básníků a o zásadách, podle nichž byla tvořena, a také o počáteční podobě mnohých otázek, k nimž se teorie umění musí – pokaždé v jiných souvislostech – stále znovu vracet. Některé skutečnosti svědčí o tom, že Poetika se původně skládala ze dvou knih, z nichž druhá, věnovaná řecké komedii, se ztratila již během starověku. Za pravděpodobné svědectví o obsahu této knihy se pokládá anonymní soubor krátkých výpisků dochovaný ve středověkém opisu a známý pod názvem Tractatus Coislianus nebo Anonymní pojednání o komedii, na jehož existenci upozornil slavný román Umberta Eka Jméno růže.
Antická knihovna – doprovodná řada: