Stručné dějiny Říma

Ukázka z knihy

PRVNÍ KNIHA

Od založení Říma po jeho dobytí Gally 753 – 387 př. Kr.
1. – 8. Římští králové. 9. První konsulové. 10. Konsul Brutus padl v boji s Arruntem. 11. Tarquinius usiluje o návrat na trůn. Na Římany útočí Sabinové. Umírá Publicola. 12. Zavedení hodnosti diktátora a velitele jízdy. 13. Římský lid se cítí utlačován. 14. Další porážka Volsků. 15. Quintus Marcius Coriolanus obrátil zbraně proti Římu. 16. Fabiové padli v boji s Vejemi. 17. Cincinnatus jmenován diktátorem. 18. Decemvirové. Příběh Virginie. 19. Obyvatelé Fiden se bouří. 20. Camillus porazil Vejany, Falisky a nakonec i Gally, kteří se zmocnili Říma kromě Kapitolu.

1. Římské impérium, nad něž, pokud sahá lidská paměť, v celém světě nelze nalézt téměř nic menšího v  počátcích a většího v době rozmachu začíná Romulem, synem vestálky Rhey Silvie a, jak se věřilo, boha Marta, narozeným zároveň s bratrem Remem. Ten v době, kdy žil ve společenství loupeživých pastýřů, založil ve svých osmnácti letech na Palátínském pahorku malé městečko. Stalo se tak jedenáct dní před květnovými Kalendami v třetím roce šesté olympiády, přibližně roku třístého devadesátého čtvrtého po zničení Tróje, vezmou-li se v úvahu nejvyšší a nejnižší letopočty dochované tradicí.

2. Poté, co Romulus založil město, které nazval podle svého jména Roma, vykonal asi toto: přijal do obce mnoho lidí z okolí, vybral sto starších občanů za své rádce při všem svém konání a nazval je podle jejich vysokého věku senátory. Potom – protože ani on sám ani ostatní jeho muži neměli manželky – pozval kmeny sousedící s městem Římem na hry a během nich dal unést jejich dívky. Kvůli tomuto bezpráví povstaly války, v nichž porazil Caeninské, Antemnatské, Krustuminské, Sabiny, Fidenské a Vejany. Všechno to byli obyvatelé městeček v okolí Říma. A když se jednou znenadání rozpoutala vichřice, po níž už Romula nikdo nikdy nespatřil, začalo se věřit, že se v třicátém sedmém roce vlády odebral na nebesa, a byl prohlášen bohem. Pak vládli v Římě senátoři střídajíce se po pěti dnech a tato jejich vláda trvala celý jeden rok.

3. Potom byl zvolen králem Numa Pompilius, který sice nevedl žádnou válku, ale obci byl prospěšný neméně než Romulus. Jednak dal Římanům, tehdy vesměs považovaným za lupiče a poloviční barbary, protože ustavičně válčili, zákony a vštípil jim mravní zásady, jednak rozdělil rok, do té doby nijak nečleněný a nepřehledný, na deset měsíců. Zavedl v Římě přečetné náboženské kulty a postavil nesčetné chrámy. Zemřel při nemoci ve čtyřicátém třetím roce své vlády.

4. Po něm nastoupil Tullus Hostilius. Tento král obnovil války, porazil obyvatele Alby žijící dvanáct mil od města Říma, Vejany a Fidenské, z nichž Fidenští sídlí ve vzdálenosti šesti a Vejané osmnácti mil od města Říma, a rozšířil Město připojením pahorku Caelia. Když měl za sebou vládu v délce třiceti dvou let, byl zasažen bleskem a uhořel ve svém domě, který lehl popelem.

5. Po něm převzal vládu Ancus Marcius, Numův vnuk od dcery. Ten bojoval proti Latinům, připojil k Římu pahorky Aventín a Janikul a založil město v ústí řeky Tiberu ve vzdálenosti šestnácti mil od města Říma. Zemřel při nemoci dvacátého čtvrtého roku své vlády.

6. Potom přijal královskou vládu Priscus Tarquinius. Zdvojnásobil počet senátorů, postavil v Římě cirk a založil Římské hry, které se pořádají dodnes. Také on porazil Sabiny, připojil k městu Římu nemalé území, které jim odňal, a vstoupil poprvé do Města v triumfálním průvodu. Zbudoval městské hradby i odpadové kanály a začal se stavbou Kapitolu. V třicátém osmém roce vlády byl zavražděn syny krále Anka, svého předchůdce.

7. Po něm převzal vládu Servius Tullius. Jeho matka byla sice urozeného původu, ale když upadla do zajetí, stala se otrokyní. Také Servius Tullius porazil Sabiny; připojil k Městu tři pahorky – Quirínál, Víminál, Esquilín – a římské hradby obehnal příkopy. Vůbec poprvé dal provést sčítání všeho lidu, věc do té doby ve světě zcela neznámou. Podle výsledku všeobecného sčítání žilo v Římě osmdesát tři tisíce římských občanů včetně lidí na venkově. Byl zavražděn svým zločinným zetěm Tarquiniem Zpupným, synem toho krále, jehož byl nástupcem, a vlastní dcerou, kterou měl Tarquinius za manželku.

8. Lucius Tarquinius Superbus – Zpupný, sedmý a poslední z římských králů, porazil Volsky, kmen usedlý nedaleko Města směrem ke Kampánii, podrobil města Gabie a Suessu Pometii, uzavřel mír s Etrusky a postavil Jovův chrám na Kapitolu. Později, v době, kdy obléhal Ardeu ležící osmnáct mil od města Říma, královskou vládu ztratil, když jeho syn, Tarquinius mladší, znásilnil urozenou a počestnou Lucretii, Collatinovu manželku, která toto bezpráví s bolestí sdělila manželovi, otci a přátelům a před očima jich všech se zabila. Z toho důvodu Brutus, který byl dokonce s Tarquiniem příbuzný, vyvolal lidové bouře a připravil Tarquinia o jeho moc. Brzy nato krále opustilo i vojsko, které spolu s ním obléhalo Ardeu. A když dorazil k Městu, zavřely se před ním brány a nebyl vpuštěn dovnitř. Poté, co vládl čtyřiadvacet let, uprchl s manželkou i dětmi. Tak vládlo v Římě sedm králů dvě stě čtyřicet tři roky a Řím tehdy stěží sahal k patnáctému milníku.

......

12. Devátého roku po vyhnání králů, když Tarquiniův zeť shromáždil obrovské vojsko chtěje pomstít křivdu spáchanou na svém tchánovi, byla v Římě zavedena nová úřední hodnost, vyšší než konsulát, zvaná diktatura. Téhož roku byl jmenován také velitel jízdy podřízený diktátorovi. Způsobu vlády Vaší Jasnosti není nic podobnější než tato starobylá diktatura, zejména když také vláda Augusta Octaviana, o němž budeme mluvit dále, a před ním i Gaia Caesara byla jak podle jména, tak svou podstatou diktaturou. Prvním diktátorem v Římě byl Titus Larcius, prvním velitelem jízdy Spurius Cassius.

13. Šestnáctého roku po vyhnání králů se vzbouřil římský lid, jako by byl utlačován senátem a konsuly. Tehdy si zvolil tribuny lidu, svého druhu vlastní soudce a obhájce, aby se zabezpečil před senátem a konsuly.

14. Následujícího roku začali Volskové další válku proti Římanům a po porážce v boji ztratili navíc své nejlepší město Corioly.

15. Osmnáctého roku po vyhnání králů byl z Města vyhoštěn Quintus Marcius, římský vojevůdce, který dobyl volské město Corioly. Pln hněvu se spěšně uchýlil právě k Volskům a získal tu proti Římanům vojenskou podporu. Římany opakovaně porazil a dostal se až k pátému milníku u Města. Vyjednávače žádající o mír odmítl a dokonce se chystal Řím obléhat, kdyby za ním nepřišla z Města jeho matka Veturie a manželka Volumnie, jejichž pláč a prosby ho přemohly, takže vojsko stáhl. Byl tak po Tarquiniovi druhým vojevůdcem, který obrátil zbraně proti své vlasti.

16. Za konsulátu Gaia Fabia a Lucia Virginia se rozhodlo tři sta příslušníků urozené rodiny Fabiů vést válku proti Vejím vlastními silami. Senátu a římskému lidu dali slib, že celý zápas berou na sebe. Vytáhli tedy do války a všichni tito urození mužové, z nichž jeden každý mohl velet velkému vojsku, v ní také padli. Z tak velkého rodu zbyl pouze jediný mužský potomek, který nemohl jít do boje pro svůj dětský věk. Potom se ve Městě konalo sčítání lidu a bylo napočítáno 117.319 občanů.

17. Když se následujícího roku římské vojsko ocitlo v obležení na hoře Algidu vzdálené asi dvanáct mil od Města, byl jmenován diktátorem Lucius Quintius Cincinnatus, který obdělával vlastními silami pole o rozloze čtyř jiter. Když ho poslové nalezli na poli, kde oral, setřel si pot a přijal togu lemovanou nachem, nepřátele porazil a vojsko vysvobodil.

18. Roku 302 od založení Města přestal být obsazován konsulský úřad a místo dvou konsulů bylo zvoleno deset úředníků s nejvyššími pravomocemi, tzv. decemvirů. Zatímco první rok si vedli dobře, druhého roku chtěl jeden z nich, Appius Claudius, zneuctít nevinnou dceru jistého Virginia, který bojoval ve významném postavení na hoře Algidu proti Latinům. Otec dceru raději zabil, než aby připustil její zneuctění, a po návratu k vojsku vyvolal jeho vzpouru. Decemvirové byli zbaveni moci a potrestáni.

19. Roku 315 od založení Města se postavili proti Římanům obyvatelé Fiden. Pomáhali jim Vejané a vejský král Tolumnius. Obě tato města leží tak blízko Města, že Fideny jsou vzdáleny šest mil a Veje osmnáct. S nimi se spojili také Volseutropiuskové. Ale porazil je diktátor Mamercus Aemilius a velitel jízdy Lucius Quintius Cincinnatus. Vejané dokonce ztratili svého krále. Fideny byly dobyty a srovnány se zemí.

20. Po dvaceti letech začali Vejané další válku. Diktátor Furius Camillus, který byl proti nim vyslán, je nejprve porazil v poli a pak po dlouhém obléhání dobyl i samo jejich město, velmi starobylé a v Itálii nejbohatší. Potom dobyl i neméně významné město Falerie. Stihla jej však zášť, že prý nespravedlivě rozdělil kořist, a proto byl odsouzen a vyhoštěn. Hned nato táhli na Město gallští Senonové, kteří Římany porazili u řeky Allie, jedenáct mil od Říma, pak se za nimi hnali a obsadili dokonce i Město. Římanům se podařilo uhájit pouze Kapitol. Gally, kteří Kapitol dlouho drželi v obležení a Římany vyhladověli, přepadl Camillus, který žil jako vyhnanec v sousedním městě, a způsobil jim těžkou porážku. Později Gallové přece jen ustoupili, ale až dostali zlato, aby přestali obléhat Kapitol. Camillus je však pronásledoval a způsobil jim takovou porážku, že dostal zpět i zlato, které jim bylo v Římě odevzdáno, a spolu s ním všechny ukořistěné římské vojenské odznaky. A tak vstoupil do Města potřetí jako triumfátor a byl nazván druhým Romulem, jako by také on založil Řím.